Součástí léčby je vysazení léků, které mohou k syndromu přispívat a při středně závažných až závažných případech v podávání serotoninového. Neexistují žádné laboratorní testy, které by diagnózu potvrdily. Syndrom má charakteristický obraz, ale u některých pacientů (zejména u pacientů s ) může být zaměněn s jinou nemocí. Diagnóza serotoninového syndromu zahrnuje pozorování přítomných symptomů a prověření pacientovy anamnézy. Byla zaznamenána řada léků a kombinace léků, které serotoninový syndrom vyvolaly. Symptomů je široká škála od stěží rozeznatelných až po fatální. Nadměrná serotoninová aktivita vytváří množství specifických symptomů, včetně kognitivních (bolest hlavy, agitace, hypománie, mentální zmatení, halucinace, kóma), autonomních (třesavka, pocení, přehřátí, hypertenze, tachykardie, nauzea, zvracení) a somatických. Jiné názvy používané k označení tohoto syndromu je serotoninová bouře, hyperserotonemie či serotonergický syndrom. Z toho důvodu někteří odborníci preferují názvy serotoninová toxicita či serotoninový toxidrom, neboť přesněji vyjadřují skutečnost, že jde o druh otravy.

Serotoninový syndrom není idiosynkratická reakce na léky je předvidatelným důsledkem nadměrné serotonergické aktivity centrální nervové soustavy (CNS) a periferních serotoninových receptorů. Serotoninový syndrom je potenciálně život ohrožující stav způsobený nadměrně zvýšenou hladinou serotoninu v důsledku nepříznivé reakce na léky, která může nastat po léčebné aplikaci léků, jejich náhodné interakci nebo předávkováním.Habitualment el pacient millora ràpidament després de suspendre la medicació (la majoria en les primeres 24 hores), però la gravetat és molt variada i alguns precisaran ingrés en la unitat de vigilància intensiva. Els trastorns neuromusculars més comuns són: tremolors, mioclonies, rigidesa, i atàxia. Entre els símptomes d'hiperactivitat autonòmica destaquen la febre, taquicàrdia, diarrea, vòmits, diaforesi i dilatació pupil litat, agitació, confusió, desorientació i fins a coma.Les alteracions mentals poden ser intranquil Es manifesta principalment per alteracions mentals, hiperactivitat autonòmica i trastorns neuromusculars. En alguns pacients els símptomes són lleus i transitoris però pot ser greu. Aquests fàrmacs poden potenciar els efectes de la serotonina, bé augmentant la síntesi d'aquesta (l-triptòfan), bé inhibint el seu metabolisme (IMAOs), bé incrementant el seu alliberament (MDMA, amfetamina, ), inhibint la seua captació (inhibidors selectius de la recaptació de serotonina, altres antidepressius com, i també agents com amfetamina,, ,, etc.) o actuant directament sobre els receptors de serotonina. Alguns preparats anticatarrals també han estat implicats. També s'han descrit casos amb sumatriptán, valproato, liti, selegilina, metoclopramida i altres d'ús menys comú. Els fàrmacs més freqüentment implicats són els antidepressius i els analgèsics opiacis (tramadol, meperidina, etc.). Freqüentment sorgeix quan s'utilitza més d'una d'aquestes substàncies al mateix temps. També pot produir-se per l'ús de drogues (LSD, èxtasis i altres) i més rarament d'extractes de plantes (ginseng, herba de Sant Joan, etc.) i suplements nutricionals (triptòfan). Es produeix per la presa de fàrmacs utilitzats en el tractament de malalties molt diverses, però que tenen en comú la seua capacitat d'augmentar l'alliberament de serotonina en el cervell i en altres òrgans. La síndrome serotoninèrgica és un conjunt de símptomes causat per un excés de serotonina.

Exces de serotonina